Pondělí, 15 dubna, 2024
AktualityPromluvy dušeSdílej úsměv

Sdílej úsměv: Vstávej s Pedrem

Audio verzi možno poslechnout ZDE.

Dobré ráno: vstávej s Pedrem!

Dobré ráno, aprílové ráno! Včerejšek už není, vzbudili jsme se do naší moderní doby koronavirové. Ať se podíváte, kam se podíváte, všechno nese tuto novou značku Covid 19. Připojíte se na internet, je tam. Zapnete televizi, je tam. Podíváte se z okna, ulice zeje prázdnotou, protože co když je tam! Vozidel jezdí také méně a v lese se potkáváme s rouškami, rozpačitě se po sobě díváme a obloukem se vyhýbáme. Abychom nenarušili životní prostor toho druhého, kterému ani nevidíme do tváře. A taky, co kdyby… člověk nikdy neví…

Tak, ale přesně takhle ne, tak naše nové ráno přes všechny tyto skutečnosti přece začít nemá!

Takže: Je krásný den, mám dobrou náladu a čisté nebe mi dává dar, radovat se jen tak, bez konkrétního důvodu v prosté radosti z bytí. Když si to uvědomím, chce se mi smát. A to jsem ještě včera usínala s chmurou v hlavě. Člověk se často trápí věcmi, které, jak se říká, nelze změnit. Ale nálada je přece o naladění, tedy o umění naladit v duši radost. Ladit – naladit se v durové tónině a nechat se zaznít. A pak jen naslouchat. Dny, kterými procházíme, jsou naše dny, je to náš čas, běžec maratonu zvaný život. Je jen na nás, jestli se naučíme nacházet svoji radost. Je totiž všude kolem nás v prostých okamžicích, které jsou zdánlivě obyčejné a všední, přesto v sobě ukrývají nesmírné okouzlení. Jako když najdeme ztracenou věc v trávě, poklad, který poslalo slunce, když se vodní hladina zatřpytí zlatem v pravé poledne.

Viktor Fischl ukazuje ve své něžné knížce Kuropění skutečnou a žitou radost. Je schovaná v rozhovoru venkovského doktora a jeho kohouta, dona Pedra.

Vyhráno! Vyhráno! Volá bojovník na barikádách, kohout Pedro. Vzhůru doktore, vstaň, je krásný den!

Je krásné ráno, je krásný den! Budí tak doktora den co den.

Den jako den, jeden jako druhý, odpoví rozmrzele doktor.

Ale dnes je krásněji než včera, zítra bude krásněji než dnes, protože dnešek je a včerejšek už není. Vychvaluje Pedro.

Ale doktor přece ví, že není radno chválit dne před večerem.

 A co když ti v noci skočí na hrdlo lasička a já tě najdu ráno ožraného od mravenců. To bude taky krásněji než včera? Aby sis nemyslel, že jsi vždycky vyhrál!

Ale kohoutímu myšlení je takové uvažování naprosto cizí. Je přece ráno a on svým voláním ohlašuje slunci svoji radost.

Ale i potom, doktore, bude krásný den, bude bez nás, ale přes to bude krásný! Zasměje se kohout vítězně.

Pedro totiž skutečně vyhrál. Vyhrál ranní kuropění, skvostné ráno, radost z prožívaných okamžiků, které jsou kouzelné, přes to, že jsou tak prosté. Vyhrál umění radovat se z každodennosti, být tady prostě rád.

 A tak bych nám všem lidem chtěla popřát: dobré jitro, celý krásný nový den a vstávejte s Pedrem!