Pondělí, 15 dubna, 2024
Aktuality

Než přiletí včelička…

Než přiletí včelička…

 

Možná si matně vzpomínáte, jak vás rodiče doprovázeli k paní doktorce na povinné očkování. Tehdy to byla běžná záležitost. Lékařská ordinace, cizí paní v bílém plášti, injekční stříkačka a když jste se s obavou v očích otočili k mamince, ujistila vás, že: To nic není, jenom tě ďobne včelička…

Agresivní a Covidem podrážděný a rozmrzelý dnešek nás teď nutí zaujmout stanovisko k záležitosti, o které jsme v minulém století občansky nediskutovali, protože byla obecnou zvyklostí. Očkování. Naše republika má stanoven následující pracovní diář povinného očkování: černý kašel, dětská obrna, Haemophilus influenzae, příušnice, spalničky, tetanus, zarděnky, záškrt, žloutenka typu B, tuberkulóza… Tušili jste, že tak silný arzenál protilátek si vaše tělo nějak muselo vytvořit? A jak to tedy vlastně funguje? Velmi stručně: Imunitnímu systému jsou ve správné očkovací dávce naservírovány antigeny onemocnění, které zařídí, aby vaše imunita začala zbrojit, ale současně nepropukla skutečná infekce. Vytvoříte si tak ve své vlastní lékařské laboratoři ochranné látky.

Nejstarší očkovací zákroky byly provedeny už v prvním tisíciletí před naším letopočtem v Indii, ale za novodobě doložené moderní očkování je považována až v roce 1898 vakcína proti neštovicím. Edward Jenner, britský lékař, při svém zkoumání nemoci zjistil, že lidé, kteří již prodělali kravské neštovice, nejsou náchylní k mnohem vážnému onemocnění pravými neštovicemi. Zde je také odhalen původ slova vakcína: vacca = latinské slovíčko znamenající kráva.

Minulý týden začalo v naší zemi plošné očkování, možná jedna z největších logistických akcí České republiky za poslední desítky let. Před časem vznikla na tuto plánovanou akci ministerstva zdravotnictví poněkud méně šťastná, řekněme spíše antireklama. Ponurý snímek ruky v gumové rukavici s vytasenou injekční stříkačkou mě přivedla k zamyšlení, co by měla splňovat dobrá reklama a jaké poselství v sobě nést. V každém případě optimismus, vtip, nápaditost, jasné sdělení a hlavně by neměla člověka proti sobě negativně popudit. Napadla mě vždy optimistická pohádková včelka Mája s Covid pasem a ujištěním: To nic není, jenom tě ďobne včelička… střih, záběr na louku plnou květin a v záři zapadajícího slunce letící letadlo se šťastnými pasažéry mířící někam k moři…

Ale teď zase trochu vážně: národ je rozdělen. Jedni jásají, vakcína je na světě, zatímco druzí tuto tzv. čipovací akci vlády striktně odmítají. V pátek proběhla první hromadná on-line registrace seniorů starších osmdesáti let do registru očkování. Aby se mohl člověk zaregistrovat, musel splňovat základní podmínky: mít internet, počítačovou gramotnost a svatou trpělivost. Dále být flexibilní, kreativní a odolný proti stresu. To jsou plnohodnotné vlastnosti dnešního, řekněme třicetiletého uchazeče o práci při registraci na úřadu práce…

Tisíce seniorů se za asistence svých dětí a vnoučat pokoušeli zaregistrovat do systému a když překonali virtuální barikády, zjistili, že kapacita rezervací je vyčerpána. To není ovšem nic divného, každý nový systém, který se teprve rozjíždí má svoje mouchy, v našem případě ani včelky nevyjímaje. Nemíním zde nic a nikoho hodnotit, ani kritizovat. Ale dovolte mi zajímavý postřeh. Tehdy nás do ordinace na povinné očkování provázeli rodiče, drželi za ruku, dodávali odvahu… Dnes stojí děti a vnoučata po boku svým rodičům a prarodičům. Alespoň tak by to mělo a má být, protože teď nás naši starší nejbližší o to víc potřebují.

Napadlo vás, kolik lidí v tomto věku žije o samotě? Žádnou blízkou rodinu nemají, jejich příbuzní už nežijí nebo bydlí daleko a příliš se o ně už nezajímají. Možná je to ten soused z protější ulice, bydlí v tom starém domku s velkou zahradou. Potkáváte se v obchůdku u Vietnamců za rohem. Nebo babička, co sedávala na lavičce u dětského hřiště, usmívala se na děti, jak si hrají. S koronavirem a zákazovými páskami všude kolem zůstala lavička prázdná. Možná právě oni potřebují teď od někoho pomoc s pro ně složitou on-line registrací. A právě JÁ-TY-MY, bychom jim mohli a měli pomoci. A pokud jsi ten člověk, který si to teď uvědomil v tom skutečném a naléhavém apelu této mrazivé doby, tak tu pomocnou ruku podáš. Pomůžeš provést staršího člověka mlžnými vodami on-line registrace, protože sám by to nezvládl, to je tvoje povinnost člověka k člověku.

Očkovat se či neočkovat? Odpověď skvělého umělce a vynikajícího člověka Jiřího Suchého je tou pravou dobrou reklamou sama o sobě: Téměř devadesátiletý textař a hudebník řekl: A já vám to řeknu rovnou – mě se nechce umřít. Já mám před sebou ještě hrozně moc práce, a tak udělám všechno pro to, abych to mohl dorazit. To znamená, že se nechám očkovat.

Přátelé, obracím se teď na vás se vší pokorou s následující výzvou. Pokud víte o člověku, který potřebuje pomoc, nenechávejte ho v těchto chvílích bez pomoci. Pomozte mu překonat barikády rezervačního očkovacího systému. Právě tohle je podaná ruka napříč lidskými generacemi a pravý smysl bytí.

Vaše Sofie