Promluvy duše: Změna jako šance
Změna jako šance
Veškeré změny, ty nepříjemné i ty, po kterých jsme nejvíce ze všeho toužili, mají svoji melancholickou stránku, protože to, co opouštíme, to, co měníme, se stalo částí nás samých. Musíme zemřít jednomu životu, abychom mohli začít nový.
Skutečně. Změna byla totiž na počátku skrytá v samém obsahu mytologické Pandořiny skříňky. Když Pandora skříňku otevřela, změna přišla na svět. Všechny dobré i špatné věci, které nás v životě potkávají, štěstí i smutek, slunečné i temné dny. Jsou to kamínky s hladkým i hrubým povrchem, které skládá náš život do pestré mozaiky našeho vlastního vymezeného času.
Změna je paní nositelkou všech emocí. Setkali jsme se s ní v okamžiku zrození, když se naší tváře poprvé dotklo světlo světskosti světa. První dětský pláč je tou darovanou emocí od naší společné kmotry paní Změny.
Změna v sobě nese okamžik bezčasí. Jakýsi přestupný bez-čas. Jako když mluvíte o nějakém konkrétním tématu a s posledním slovem vydechnete. A víte, že v další chvíli nádechu musíte zůstat mlčet nebo začít mluvit o jiném tématu, protože v tom předchozím jste už všechno řekli a není co dodat. A v tom okamžiku, kdy se dech zastaví, pocítíte náhlé vyprázdnění předchozího a nejistotu z toho, co teprve přichází.
Nehodnotím zde jaký má naše změna charakter. Jestli je pro nás dobrá a tedy přínosem, či ne-dobrá a naším ochuzením. Změna je totiž vlastně přínosem vždy, neboť ji přináší sám život jako nositel Platonovy teze, že to, co se samo pohybuje, je nesmrtelné. Někdy váháme ukončit jednu životní etapu a začít druhou, protože se obáváme ztráty. Dlouho setrváváme například v již mrtvém vztahu k druhé bytosti, či dál vykonáváme práci, která nás přestala naplňovat. Máme strach odejít a přikývnout změně, protože nevíme, kam nás donese. A tak se náš život vlastně začne podobat plíživé agónii, kterou snášíme, i když s ní trpíme, ale přesto v ní setrváváme, protože ji důvěrně známe. Zatímco Změna je zatím proměnná XY, naše velká neznámá. A tak se ubíjíme setrvačnou agónií a stojíme na místě v kaluži zkažené vody, namísto abychom vstoupili do nové řeky a sledovali její bystrý proud. Situace nevede nikam, je zkamenělá jako trilobit a my ze strachu ze změny postupně kameníme s ní.
Slovo změna v češtině začíná posledním písmenem abecedy (z) a končí prvním písmenem (a).
Když se konečně odhodláme sami pro sebe říct, teď přišel ten správný čas a: Změna, v okamžiku, kdy to slovo vyslovíme, tak v prvním jeho písmenu zakončíme svoji předchozí životní etapu a v posledním písmenu tohoto slova se nám otevře nový obzor. Bude jiný než všechny předchozí, ukáže sám, co nám život dává i bere, ale hlavně, co nám dobrého přichystal. Jen se nesmíme bát přijmout ho takový, jaký je. Protože jak se říká, změna je život.
Náš život, naše šance.
Přeji vám všechno dobré a ještě lepší!
Vaše Sofie