Unitářská celosvětová konference v Nizozemí

(17. - 24. 7. 2016)

Do Nizozemí – cesta

Z Česka jsme původně měli jet dva (oba jsme získali grant z programu Young Adults), ale na poslední chvíli se unitářka nemohla z osobních důvodů zúčastnit. Odjížděl jsem Studentem v pátek 17. 7. krátce po 23:00. Zhruba 16-ti hodinová cesta byla příjemná. Do Amsterodamu jsem dorazil asi v 15:30. Celý den bylo zataženo, ale nepršelo. Přesunul jsem se několik zastávek tramvají na Amsterdam Centraal, odkud jsem pokračoval asi půlhodiny vlakem přes letiště do stanice Hoofddorp. Po trochu bloudění jsem došel do hotelu NH Schiphol Airport (tento komplex hotelů se nachází také v Praze a v Olomouci, ale třeba i v Africe). Druhý den dopoledne po check-outu jsem šel pěšky zpět na zastávku Hoofddorp a před 9:30 odjel směrem do Nunspeetu s přestupem v Amersfoortu. Na vlakové zastávce jsem se před 13:00 setkal s dalšími unitáři. Po asi 20-ti minutách přijel shuttlebus a cesta do hotelu Mennorode trvala asi 15 minut.

 

V Nizozemí – den 1.

První den (neděle 17. 7.) byl velmi odpočinkový. Dobu do večeře, která byla od 18:00, jsem strávil prohlídkou hotelového komplexu. Po večeři v hotelové lobby uvítací řeč zahájil výkonný ředitel ICUU Rev. Steve Dick (VB); dále promluvil například ředitel ICUU (International Council of Unitarians and Universalist) David Gyerö (Transylvánie), Rev. Sara Ascherová (USA) nebo kouč a konzultant Martin Gilbraith. Poté mě čekalo první setkání s mojí skupinou Young Adult. Naší vedoucí byla Melody, která žije v Seattlu. Bylo nás asi 17. Horní věkovou hranicí je 35 let. Začali jsme sestavovat plán naší bohoslužby, která byla naplánována na středeční večer. Po seznámení následovalo další seznamování s ostatními unitáři na baru.

 

V Nizozemí – den 2.

V pondělí 18. 7. byla snídaně od 8 do 9; poté následovala pravidelná bohoslužba v místní kapli přímo v areálu Mennorode (vedl ji Rev. Steve), během níž zazněla Stevova oblíbená píseň Blue Boat Home. Během dne přijížděli další unitáři. Zhruba od 10 do 17 hod. (oběd mezi 12 – 13:30) probíhala diskuze o poslání a dalším směřování ICUU v následujících 20-ti letech Essex 2.0, kterou moderoval Martin Gilbrauth. Většinou probíhala metodou World Café. Při ní se sedí v menších skupinkách u stolů a diskutuje se o položené otázce; poté jeden ze skupiny zůstává a ostatní se přesunou k jinému stolku a dále se položí jiná otázka a postup se několikrát opakuje.

Místní kaple přímo v areálu Mennorode


 

Před večeří byl první cyklus Chalice circle session. Byl jsem ve skupině vedenou Rev. Sarou z USA, dále s Holanďankou Isabelle z Young Adult, Polkou Justynou, Američankou Barbarou, Britkou Cecilií a Transylváncem. Byli jsme uvnitř kaple. Na začátku byl text, který jsme četli všichni společně nahlas; poté se zapálila svíčka (u nás neúspěšně, protože nikdo nekouřil). Následovala část, kdy jsme všichni potichu rozjímali. V další části každý chvíli mluvil třeba o svých pocitech, nebo co ho ten den potěšilo, co dělal nebo o čemkoliv jiném. Měli jsme „mluvící květinu“, což byl předmět, který držel každý při své promluvě; ostatní poslouchali. Další text (od Judith Richové) někdo přečetl nahlas a poté jsme si ho všichni četli ještě jednou. V následující části každý krátce mluvil o položené otázce – první byla o víře, příp. o vlastní obci či skupině. Poté mohl každý na kohokoliv reagovat. Na závěr jsme opět četli společně text a zhasli jsme svíčku. Po večeři jsme se všichni přesunuli do velkého sálu, kde nás čekal zahajovací ceremoniál. Během něho jsme zpívali Blue Boat Home.

 

V Nizozemí – den 3.

V úterý 19. 7. jsme dopoledne pokračovali v diskuzi o Essex 2.0. Navečer následoval druhý Chalice session. Otázkou tentokrát bylo, , na co se v současném světě nejvíc zaměřujete, které události jsou pro vás nejdůležitější.

Na večerním holandském programu jsme byli v krátkém videu seznámeni s krajinou Holandska, taky hlavně Amsterodamem a Rotterdamem. Další video bylo o cyklistické dopravě. Na začátku byla opřená 3 kola. Prostřední z nich se samo rozjelo a jezdilo samo; jindy na kolech seděly děti a opět jezdily bez pomoci. Jednalo se o projekt Googlu o samojezdících kolech v Nizozemí. Také jsme si společně zazpívali. Poté jsme ochutnávali gin, slanečky a také bílé organické víno a červené víno. Zúčastnil jsem se soutěže, kdy jsme seděli v kolečku na židlích a i za pomoci ostatních plnili různé úkoly. Po každém úkolu se jedna židle odebrala. Mezi úkoly bylo například přinést plnou sklenici čehokoliv, kreditku, brýle nebo na závěr hasicí přístroj. Dostal jsem se mezi asi 5 nejlepších.

Zajímavá hra, vlevo Zsolt a uprostřed Júlia z Transylvánie (oba z mojí skupiny Young  Adult)


 

Zajímavá hra, vítězka

 

V Nizozemí – den 4.

Ve středu 20. 7. jsem se hned po snídani vydal na cyklistický výlet. Kolo se dalo půjčit přímo v Mennorode za 10 € na den. Hned na začátku jsem s ním trochu zápasil. Zadní kolo bylo zamčené. Naštěstí v kolárně byli dva lidé a pán mi vše ukázal. Klíč se musí nechat v zámku po dobu jízdy. Brzdí se pouze šlápnutím dozadu. Kolo mělo 3 rychlosti – pro Holandsko je ideální 2. Vyjížděl jsem asi v 9:17 a vrátil jsem se asi v 15:20. Ujel jsem něco málo přes 63 kilometrů a podle aplikace Cardio Trainer jsem spálil 5 avokád (přes 1600 kalorií; později jsem ale zjistil, že tam mám váhu nastavenou na 80 kg, což je ale asi o více než 10 kg jinak, takže tento údaj není zcela relevantní). Aplikace rovněž nabízí možnost propojení s GPS, takže mám celou trasu dokonale zaznamenanou. Nejvyšší rychlostí jsem jel přesně 30 km/h, což je myslím pro Nizozemí, jehož nejvyšší vrchol má asi přes 300 m. n. m., a leží tedy téměř na rovině (v úrovni moře), dobrá rychlost, zvláště pokud jsem ji pravděpodobně dosáhl právě na rovině.

Následoval Chalice session. Položenou otázkou bylo, co pro vás, vaši komunitu nebo zemi znamená globální oteplování. Po večeři (možná před ní) jsem si udělal s několika členy mojí skupiny krátký výlet po okolních lesích.

Večerní bohoslužba mojí skupiny Young Adult (zcela vlevo naše vedoucí Melody ze Seattlu)


Večerní program patřil nám – již zmíněná bohoslužba (viz článek den 1.). Na začátku Emma z Keni krátce promluvila a Isabelle zapálila svíčku. Júlia z Transylvánie poté všechny vyzvala, aby krátce napsali, za co jsou vděční, a vzkaz poté vložili do připravené nádoby. Júlia pak jeden vzkaz vybrala a přečetla. Následovala píseň Building Bridges. Později další písní byla jedna z Transylvánie, kterou nejprve zpívali Rumuni a pak my ostatní anglicky. Všem se bohoslužba moc líbila, zvláště její závěr, kdy jsme řekli požehnání v 8 jazycích: Below you to Earth, Above you at Sky, You’re ladder (Dole na Zemi, nahoře jsi nad oblaky, jsi žebříkem). Po 23:00 jsem se s Isabelle a jedním Němcem vydal na stejnou procházku pouze za svitu luny, místy jsme šli opravdu v téměř naprosté tmě. Měli jsme menší problém s pavučinou.

 

V Nizozemí – den 5.

Ve čtvrtek 21. 7. jsem byl dopoledne na workshopu o náboženství ve velkém sále. Asi dvakrát jsme se přesunuli do malých skupinek na různá místa v okolí sálu a diskutovali o položených otázkách.

Před večeří jsme měli poslední Chalice session. Diskutovali jsme o otázce, co v dnešní době člověk potřebuje od ostatních.

Areál nabízel i venkovní šachy (nikdo moc nechtěl se mnou hrát, protože jsem většinou vyhrál na 2 vítězné zápasy)


 

Po večeři byl na programu závěrečný ceremoniál. Rev. Steve se po 7 letech loučil se svou funkcí a novou výkonnou ředitelkou se stala Rev. Sara Ascherová (USA). Byli také zvoleni další členové ICUU, kterými nyní jsou Němka Inga, Indka a Eric Cherry z USA. Všichni jsme jim poté společně přečetli něco ve smyslu, zda jsou připraveni přijmout své funkce a všichni včetně stávajících členů sborově řekli pouze We are. Byli jsme pozváni na další konferenci ICUU, která se koná právě v Indii za dva roky.

Večerní diskuse

 

Z Nizozemí – cesta domů

Po týdnu stráveném na vydařené konferenci jsem si poslední večer při večeři zamluvil autobus na letiště v Amsterdamu. Vyrazili jsme v pátek 22. 7. krátce po 9:00 a na letiště jsme přijeli asi za hodinu. Společně s Polkou Justynou a manželským párem z Los Angeles z Kalifornie jsme se přesunuli na Amsterdam Centraal. Na začátku se stala vtipná příhoda. Na nástupiště přijel vlak a my nastoupili. Sotva jsme se usadili, ozvalo se hlášení, že máme vystoupit, protože vlak nikam nejede. Po chvilce však po nástupišti procházeli 2 průvodčí a hlásili, že máme nastoupit zpět – byl to náš vlak na hlavní nádraží, které je zároveň centrem pro tramvaje. Cesta byla krátká, ale nedlouhou vzdálenost jsme jeli téměř stále velmi pomalu. Američané pokračovali později vlakem někam dál. Justyna ještě strávila den v Amsterdamu, takže jsme se na nádraží rozloučili. Krátce jsem se prošel centrem, projel tramvají, vrátil se na hlavní nádraží, přestoupil na jinou tramvajovou linku a dojel pár stanic na Zeeburg, odkud odjíždí Student. Odjížděli jsme ve 13:30. Do Prahy na Florenc jsme dorazili druhý den asi v 6:30. V Praze jsem ještě navštívil dopolední setkání českých unitářských předsedů a odpoledne se vydal domů do Liberce.

 

Foto © Jan Šrajer